Dne (30. listopadu) je to 22 let, co jsem začal žít na pomezí Polabské nížiny a Českého ráje na samotě Milkovice.
Tenkrát mně bylo přesně za tři měsíce 30 let.
Život v přírodě, s chovem oslíků a kozenek, které jsou zde na dožití, a k tomu denně hodně práce a málo nebo žádné peníze, to není pro každého. Asi i proto se mnou za tuto dobu žilo dohromady šest žen. S jednou z nich se nám v Milkovicích narodily dvě děti.
Od začátku se v Milkovicích odehrává kulturně společenská slavnost Kozí mejdan. Dohromady zde proběhlo zhruba 150 dnů hudby. Zahrálo přes 500 hudebních těles. Milkovice navštívilo několik tisíc lidí. Desítky škol, dětských oddílů i ústavů. Milkovice mají svoji přírodně naučnou Kozí stezku, Kozí muzeum, vyhlídkovou věž, hudební kabinet, obsáhlou knihovnu, hernu, kulečník, saunu, ohniště, venkovní kuchyň, noclehárnu…
V Milkovicích žije stádo koz a kozlů (obě pohlaví celoživotně, asi jediné stádo v Evropě). Vzhledem ke kastraci kozlíků se stádo dál nerozrůstá. Kozy přirozeně dožijí. Prvních 15 let byly chovány úplně volně bez použití ohradníků. K Milkovicím patří celá řada pozemků. Mimo jiné i meze, úvozy, porosty u rybníků, zarostlé sady. To vše kvůli ochraně těchto míst.
Před 6 lety mně byl diagnostikován nádor na mozku s ne zrovna dobrou prognózou. Na základě toho jsem přestal být činný ve veřejném prostoru. Nechal jsem se po celoživotním nošení dlouhých vlasů ostříhat. Změnou životního rytmu a možností posunout Milkovice o něco dál na základě finančního daru několika dobrodinců a prodeje několika pozemků se mně zřejmě výrazně prodloužil život. Moc si toho vážím.
Začal jsem se výhradně věnovat dětem a dokončení usedlosti Milkovice do vysněné podoby.
Terénní úpravy, vytvoření nové kanalizace, elektrického a vodovodního systému, topení s radiátory, vnitřní omítky a podlahy. Zabydlení dvou rozsáhlých půd. Oprava a přeměna zdevastované stodoly na objekt, který bude nadále sloužit jako stáj pro zvířátka a změnou podoby střechy i jako rozhledna, letní bydlení, společenská místnost…
Na obnově stodoly se podílelo dohromady zhruba 50 lidí. Do stavby vybourané a poškozené zdi a věnce na zpevnění stavby se použilo 400 pytlů cementu, 50 tun písku a 630 betonových kvádrů a 80 kg železa. Stará střecha byla rozebrána. Nový krov je zhotoven z cca 50 m3 dřeva. Je třeba udělat ještě řadu prací, ale dá se říci, že historická milkovická stodola je zachráněna. Ještě mám řadu plánů, co v Milkovicích vytvořit a udělat, aby usedlost mohla i v budoucích dobách sloužit pro širší veřejnost a aby se zde nadále konal Kozí mejdan, jezdily sem školní výlety a všem se tu dobře žilo.
Doba je složitá, a to nejen atakem Čínského viru a politickou dezorientací společnosti, ale především i nesolidností nezanedbatelné části řemeslníků. Proto budu moc rád za kontakt na solidní řemeslníky v podstatě jakéhokoliv oboru.
Budu rád za předem domluvenou návštěvu a krátkodobé, třeba jednodenní pomoci v rámci výletu do přírody.
Přeji vše dobré, velkou inspiraci, výdrž a nadhled.
